O malířce

Rodiče na procházce

Naivní malířka mezinárodního významu. Zastoupena ve sbírkách Galerie výtvarného umění Litoměřice, Galerie hlavního města Prahy, Slovenské národní galerie v Bratislavě, zámku Staré Hrady a u řady soukromých sběratelů.

Ludmila Pokorná se narodila v roce 1904 českým rodičům v Drážďanech. V mládí tancovala v tamní Semperově opeře, mimo jiné v inscenacích Maxe Reinhardta. Po zranění nohy ukončila baletní dráhu a věnovala se hře na klavír.

Stýkala se s německou meziválečnou avantgardou (Paul Klee, Lovis Corinth, Otto Dix, Fritz Löffler i Vladimír Clementis). Koncem dvacátých let se rodina vrátila do Čech, kde Ludmila ztratila umělecké kontakty. Starala se o rodinu, po smrti rodičů se vdala.

Druhou světovou válku prožila v Praze. Provozovala velkoobchod s papírnickým zbožím, díky němuž mohla podporovat rodinné příslušníky i další oběti koncentračních táborů.

Malbě se věnovala od poloviny padesátých let. Za posledních dvacet pět let svého života vytvořila několik set olejomaleb a barevných grafik širokého inspiračního záběru. V díle Ludmily Pokorné najdeme radostné obrazy věnované jejímu dětství a rodině (cyklus Rodiče). Dále tematiku biblickou (Kaine, kde je tvůj bratr Abel?, Orlická madona, Daniel v jámě lvové, Lotova žena) či antickou (Odysseus a Sirény). Mezi portréty figurují především její dvě děti (Petr, Káťa). Poslední obraz, Osamělost, nese smutek posledních let nemoci a odloučení.

Od počátku šedesátých let vystavovala své obrazy v Československu i v zahraničí. Období rostoucího zájmu o její obrazy vyvrcholilo velkou soubornou výstavou na Staroměstské radnici v létě roku 1969. V období normalizace jí další výstavy nebyly umožněny.

Zemřela v roce 1979.