[:cs]
Ludmila Pokorná (1904-1979) je naivní malířka mezinárodního významu. Zastoupena ve sbírkách Galerie výtvarného umění Litoměřice, Galerie hlavního města Prahy, Slovenské národní galerie v Bratislavě, zámku Staré Hrady a u řady soukromých sběratelů.
Narodila se českým rodičům v Drážďanech. V mládí tancovala v tamní Semperově opeře, mimo jiné v inscenacích Maxe Reinhardta. Po zranění nohy ukončila baletní dráhu a věnovala se hře na klavír.
Stýkala se s německou meziválečnou avantgardou (Paul Klee, Lovis Corinth, Otto Dix, Fritz Löffler i Vladimír Clementis). Koncem dvacátých let se rodina vrátila do Čech, kde Ludmila ztratila umělecké kontakty. Starala se o rodinu, po smrti rodičů se vdala.
Druhou světovou válku prožila v Praze. Provozovala velkoobchod s papírnickým zbožím, díky němuž mohla podporovat rodinné příslušníky i další oběti koncentračních táborů.
Malbě se věnovala od poloviny padesátých let. Za posledních dvacet pět let svého života vytvořila několik set olejomaleb a barevných grafik širokého inspiračního záběru. V díle Ludmily Pokorné najdeme radostné obrazy věnované jejímu dětství a rodině (cyklus Rodiče). Dále tematiku biblickou (Kaine, kde je tvůj bratr Abel?, Orlická madona, Daniel v jámě lvové, Lotova žena) či antickou (Odysseus a Sirény). Mezi portréty figurují především její dvě děti (Petr, Káťa). Poslední obraz, Osamělost, nese smutek posledních let nemoci a odloučení.
Od počátku šedesátých let vystavovala své obrazy v Československu i v zahraničí. Období rostoucího zájmu o její obrazy vyvrcholilo velkou soubornou výstavou na Staroměstské radnici v létě roku 1969. V období normalizace jí další výstavy nebyly umožněny.[:en]
Ludmila Pokorná (1904-1979) was an internationally recognized naïve painter whose works are represented in the Gallery of Fine Arts in Litoměřice, the Prague City Gallery, the Slovak National Gallery in Bratislava, Stare Hrady Castle, and many private collections.
Born in Dresden to Czech parents, Pokorná began her artistic career as a dancer in the Dresden Opera, performing in productions by Max Reinhardt, among others. A knee injury forced her to retire from dance, and she turned her attention to playing piano concerts.
During this period, she encountered members of the German interwar avant-garde, including Paul Klee, Lovis Corinth, Otto Dix, Fritz Löffler, and Vladimir Clementis. In the mid-1920s, her family returned to Czechoslovakia, where Pokorná lost her artistic contacts. She devoted herself to caring for her family and, after her parents‘ deaths, married.
Pokorná spent World War II in Prague, where she ran a wholesale stationery business. This allowed her to support her family and assist other victims of concentration camps.
In the mid-1950s, Pokorná began painting. Over the next twenty-five years, she created hundreds of oil paintings and color graphics, drawing inspiration from a wide range of sources. Her work encompasses a variety of styles, from childlike depictions of her childhood and family life to biblical, classical, and exotic themes, portraits, and abstract paintings with vibrant colors.
Pokorná exhibited her paintings in Czechoslovakia and abroad, beginning in the early 1960s. Interest in her work culminated in a major retrospective at the Old Town Hall in Prague in the summer of 1969. However, the communist regime subsequently prevented her from exhibiting further.
[:]